Logo

Farnost Staré Město

Římskokatolická farnost archanděla Michaela ve Starém Městě

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Hlavní Život ve farnosti Historie Objevení dalších kostelů

Objevení dalších kostelů

Tisk PDF

Dějinný význam Starého Města zvýraznily další  archeologické nálezy pozůstatků  základů  dalších kostelů,  a  to svatého Michala  v  Osadě IV „Na dědině“,  svatého Klimenta nebo  svatého  Jana Křtitele  v  Osadě III „Na špitálkách", svatého Víta  v Osadě V  „Za kostelíkem“,  Panny  Marie v Sadech a svatého Jana Křtitele v Modré u Velehradu.

Kostel v lokalitě Špitálka

Základy kostela v této lokalitě byly náhodně objeveny v září roku 1949 při těžbě štěrku. Při následném archeologickém výzkumu byla odkryta menší část základů kostela a větší část byla těžbou zničena. Svatyně měla půlkruhovou apsidu (kněžiště), hlavní loď a nartex (předsíň) ve tvaru obdélníka, který byl oddělen od hlavní lodi příčkou. Při severní a západní stěně chrámové lodi a v nartexu byly nalezeny jamky po dřevěných sloupech, které asi nesly věž a dřevěnou konstrukci přístavby zděné stavby. Hloubka jamek  byla pod úrovní základů zřejmě na potřebnou únosnost celé konstrukce. Nalezené základy neměly žádné souvislé zdivo spojené  s  maltou, ale  jen  úlomky  malty,  omítek  s  otisky  trámů a štípaného dřeva i s barevnými vzory, zlomky hliněných pálených dlaždic a ploché kameny z pískovce. Nálezy malty s otisky dřevěných prvků umožnily předpokládat, že kostel měl i dřevěnou konstrukci - hrázděné zdivo a vnitřní hlazené omítky se stopami hnědých a černohnědých pruhů – zbytků vnitřní malby chrámu.

Nartex je byzantský prvek, který měnil význam a funkci svatyně. Sloužil jako církevní škola pro výuku katechumenů, vzdělávání kleriků, jako pastoforium k přípravě obětin podle východní liturgie a  pokud nebylo samostatné baptisterium, uděloval se zde křest.

Z půdorysů základů kostelů na "Špitálkách“ a „Na valách“ je možné odvodit, že je postavili stavitelé stejného architektonického směru.

V nartexu kostela i uvnitř dřevěného přístavku bylo objeveno menší pohřebiště (42 hrobů) s cennými nálezy. Některé z nich obsahovaly bohatě zdobené zlaté, stříbrné, bronzové a skleněné šperky a bronzové gombíky stejného vzhledu jako v hrobech u kostela „Na valách“. Podle názoru badatelů se jednalo o hroby příslušníků vyšší společenské vrstvy vzhledem ke kvalitě a kvantitě nalezených předmětů.

Rozdíly v počtu nalezených hrobů „Na valách“ a na "Špitálkách“ svědčí o rozdílnosti funkcí obou kostelů. Na základě výsledků archeologických sond nebyl chrám duchovním centrem osady, ale zřejmě patronátním centrem privilegované velkomoravské rodiny.

Ojedinělým nálezem je terčovitá ozdoba s motivem sokolníka, precizně ikonograficky ztvárněná. Je zhotovena ze stříbrného plechu o  průměru 43 mm.Vzácné jsou i zbytky koženého předmětu s vykovanými stříbrnými a bronzovými kroužky.

Objevení hrobů, které překrývaly základy nartexu, vedlo k domněnce, že postavení chrámu mělo dvě etapy. J. Cibulka uváděl možnost, že v první byla vystavěna apsida a ve druhé etapě kostelní loď s nartexem, která měla nahradit předchozí dřevěnou loď. V.Hrubý zastával názor, že v první fázi byla vystavěna apsida s lodí a ve druhé nartex. Názor opíral o zjištění jiného druhu použitého materiálu a stavební odlišností u lodi a nartexu.

Z výsledků výzkumů je možné postavení kostela v první etapě datovat do druhé  poloviny  9.století  mezi  léty  850 - 863,  stejně  jako  kostel „Na valách“. Nartex byl zřejmě přistaven až po příchodu byzantské misie (HRUBÝ,V. 1965, s. 197-198).

Nevyjasněná je otázka, komu byl kostel zasvěcen. První uvažované zasvěcení svatému Klimentovi bylo zamítnuto kvůli topografii Starého Města, protože stejné zasvěcení měl i kostel v lokalitě „Na zerzavici“ (základy objeveny v roce 1949). Existence kostela svatého Klimenta je uvedena v relaci hradišťského děkana Michala Prokopa z roku 1657. Další uvažované patrocinium svatého Jana Křtitele má podklad v přenesení jména světce na hřbitovní kapli (postavené v 11.století), pravděpodobně ze zaniklého velkomoravského chrámu na "Špitálkách“, ve kterém se křtilo (HRUBÝ, V. 1965, s.197-198).

Archeologickými výzkumy se nepodařilo zjistit funkci kostela.

Kostel v lokalitě Za kostelíkem

Dávnou existenci kostela svatého Víta dnes připomínají jen názvy ulic a míst, které se nacházely v blízkosti tohoto kostela. Předpokládaný vznik kostela je směrován do poslední čtvrtiny  devátého století až na začátek desátého  století.

Písemná zmínka o kostele svatého Víta je v účetních záznamech farního kostela svatého Jiří v Hradišti z let 1450 až 1460, který se tu „nacházel od lidské nepaměti“ a další staroměstské kostely svatého Michala a svatého Jana Křtitele bývaly "cílem procesí hradišťských měšťanů" (HRUBÝ, V. 1965 s.191). Z relace hradišťského děkana z roku 1652  a zápisu z generální vizitace byl „svatovítský kostel v kněžišti a lodi klenutý, měl šest oken, cihelnou dlažbu, deset lavic, vrata a šindelem pokrytou střechu.“ Již v té době byl zřejmě v úpadku (neměl nadací) a mše svatá se tu sloužila jen na svátek patrona. Za josefinských reforem byl kostel zrušen a v roce 1788 určen ke zboření. Stavební materiál byl použit ke stavbě domků hlavně ve Svatovítské ulici a v roce 1806 již neexistoval.

Na plánku z roku 1730 je svatyně zakreslena zcela o samotě v severovýchodní části obce. Na západní straně měla portál a nad kněžištěm čtyřhrannou věž – asi pozdějšího původu. Porovnáme-li plánek s mapou Markrabství moravského z let 1764 až 1781,  má  kostel  věž nad portálem a v jeho okolí jsou domky. Zřejmě jde o symbol církevní stavby než o správné znázornění.

Základy kostela byly ještě delší  dobu  viditelné  i  po  rozebrání  zdiva a  jejich půdorys je zakreslen na plánku z roku 1824. Od F.S.Pluskala Moravičanského  je z roku 1863 zachován popis a je zajímavé, že loď je stejně  široká  jako  apsida.   Podobný   půdorys  měly  románské  krypty a kostelíky i kentské kostely ze 7.století v Anglii.

Poslední zbytky svatyně mizí v 70.letech 19.století otevřením hliníku, zbývající základy byly vytrhány a zemina byla vybrána až do hloubky 2 m.

Archeologický průzkum na dně prohlubně provedl v roce 1929  a nalezl jen zcela nepatrné stopy základových zářezů a ojedinělé zlomky pískovcových kamenů a malty. V roce 1933  při opravě domku č. 82 ve Svatovítské ulici byly nalezeny zlomky kamenných architektonických článků  a kamenné kvádry a ostění v opěrné zídce.

Při kontrolním výzkumu v letech 1952 a 1954 nebyly objeveny již žádné stopy po základech kostela.  V letech 1955 až 1956 byla prohlubeň zavezena a vyrovnána do úrovně okolí.

Pro nedostatek historických písemných zpráv a archeologických nálezů nelze přesně určit  datování  kostela.  Je  možný  nepřímý  pokus,  a  to na základě zprávy od Michala Prokopa již výše uvedené, že kostel se „nacházel od lidské nepaměti“, naznačuje velké stáří. Žádné písemné zprávy, kresba z roku 1730 a nedostatečné výsledky archeologických výzkumů nedávají solidní předpoklady pro stanovení stáří. Jen pozůstatky kamenných článků pocházejících ze zaniklé církevní stavby jsou nespolehlivějším dokladem. Nalezená pozdní románská hlavice je  V.Richterem označena za dílo cisterciánského přechodného burgundského slohu a je spojována se stavební aktivitou velehradského kláštera kolem roku 1288. Osada Weligrad (Staré Město) v té době náležela velehradskému klášteru, a ten jako patron zakládal nové kostely na svých statcích. Vzhledem k těmto údajům je možné spolehlivě datovat existenci kostela svatého Víta  do 13.století. Za předpokladu, že kostel je starší, se  badatelé pokusili o synchronizaci s ostatními osadami z Velkomoravské doby. Přihlíželi na osídlení kolem kostelů nejprve ve 12. a 13.století, pak v  11.století  a  nakonec  v  10.století.   Starší  původ  chrámu  naznačuje i současný název ulice Svatovítské, která mohla být částí osady kolem kostela. Výzkum polohy kostela v čele sídliště jej zařazuje do střední doby hradištní a navozuje domněnku, že byl ve 13.století včleněn do nového okolí jako pozůstatek osady staršího data, zcela jinak uspořádané urbanisticky. Nalezená vyspělá keramika zčásti dokládá původ velkomoravského sídliště, vzniklého v poslední čtvrtině 9.století až na počátek 10.století (HRUBÝ, V. 1965, s.192-196).

V této  lokalitě  byly  nalezeny  pozůstatky  objektů,  nástrojů,  nádobí  a materiálu, které dokládají výrobu šperků (GALUŠKA, L. 1991, s.51).

Sídliště s kostelíkem zaniká spolu s kostely „Na valách“ a „Na špitálkách“ počátkem 10.století pravděpodobně v důsledku nájezdů Avarů.

Obnovení liturgické činnosti v první polovině 13.století bylo možná následkem přestavby farního kostela svatého Michala. Zápis z roku 1682, že kostel „neměl žádných nadací a věnování“ bylo asi ovlivněno úbytkem obyvatelstva po zániku Velkomoravské říše. Církevní život a pohřbívání se soustředily k farnímu kostelu svatého Michala. Vylidňování osady potvrzuje   i  malý  počet  nálezů  kolem  kostela  z  11.  a  12.  století, ale i skutečnost, že na blízkém pohřebišti nebyl nalezen žádný velkomoravský hrob.

Starobylost zasvěcení, písemné i archeologické prameny nevylučují možnost vzniku kostela do let po smrti svatého Metoděje, tj. na konci 9.století, zřejmě návratem franského kléru a po zákazu slovanské liturgie (HRUBÝ, V. 1955,  s.196).

Zánik kostela mohly ovlivnit i časté povodně rozvodněné řeky Moravy, a tím i záplavy, které snižovaly bezpečný horizont. Potvrzením byla i povodeň v roce 1997, kdy tato lokalita byla zatopena mezi prvními.

Mgr. František Foltýnek

Aktualizováno 14.5.2010 14:07  

Hlavní nabídka

Aktualizace

Datum poslední změny:
23. 8. 2019 14:37